Saturday, October 24, 2009





/hledači bílé pravdy/


Lidé



lidé se

míjejí

míjejí

míjejí

míjejí

míjejí

míjejí


až


se


p o m i n o u



jaroslav diviš ml.
tags: ,

3 comments:

  1. samsara25 October, 2009 09:26

    ako na Möbiovom páse
    nenájdu sa
    ak idú rovnako smerom
    do záhuby
    dokola
    a neobrátia sa k sebe
    navzájom

    ale sú aj takí
    ktorí sa raz stretnú
    a potom zostanú spolu
    až do konca
    - vďaka čomu
    - alebo skôr komu
    je to tak?

    ReplyDelete
  2. sat.25 October, 2009 16:37

    Bol bi szom rád, kebi szi sza pozrela na túto sztránku - szú tam básznye A. J. i v szlov. alebo v cseskom preklagye:

    http://www.babelmatrix.org/index.php?page=authorPage&auth_id=127

    ReplyDelete
  3. Zharah25 October, 2009 18:29

    Ďakujem.

    Ľúbi sa mi táto...
    nežná a sladká

    Óda

    (...)
    Hledím na hřívu hor –
    a záře tvého čela
    jak by se na každém lístku skvěla.
    Na cestě nikde živý tvor -
    a já zde vidím, jak ti vítr léta
    sukní zatřepetá.
    A pod listím, jen je rozhrnout,
    tvůj vlas vidím se zablýsknout,
    tvá hebká ňadra se pozatřást,
    a jak potůček Szinva běží,
    hle, opět vidím,
    jak na oblých bílých obláscích,
    podobných zubům tvým, úsměv z pohádek sněží.
    (...)
    Mám tě rád jako matku hoch malý,
    jako svou propast mlčící skály,
    mám tě rád jako světlo sály,
    jako duch oheň, jak tělo klid.
    Mám tě rád jako vždy život milovali
    smrtelníci, dokud mohli žít.

    Úsměv tvůj, pohyb, něhu v tvém slovu
    chovám v sobě jak země, co pohltila.
    Jak kyseliny do tvrdého kovu
    v mou mysl tě vleptaly mé pudy,
    ach, bytosti krásná, milá,
    jež plně mou mysl zaplnila!
    (...)
    Ó, z jaké hmoty jsem to vytvořen,
    že mě tvůj pohled tvární i řeže?
    Jaká to duše a jaké světlo jen,
    a jakým to vše je skvělým zázrakem,
    když v mlhách nicoty smím rozechvěn
    hladit tvého plodného těla pahorky, věže?
    A když jak Slovo v mysl, jež pro ně hoří,
    smím do tvých tajemství se vnořit...?
    (...)
    (Vlak mě unáší, k tobě pospíchám,
    snad ještě dnes tě najdu někde tam,
    snad tváře planoucí ochladnou,
    snad řekneš mi tiše pojednou:

    „Dnes teče teplá, užij koupele.
    Zde ručník, usuš vodu na těle.
    Maso se peče, ukoj hlad, bud syti
    Kde ležím já, tam budeš lože mít!“)

    ReplyDelete

Subscribe to: Post Comments (Atom)