.
„Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží."
(...)
„Ale co ti ostatní?"
„Kteří ostatní?"
„Ti ubožáci," odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou námi?"
„Ať dělají totéž co my" Ať milují!"
„A nejsou milováni! To, Lucie, nemůže každý."
„I může!"
„Nemůže Lucie. Neznáš cenu daru, který mi dáváš."
„Ty nepoznáš cenu daru, ktorý si mi dala."
„Dať svoje srdce láske, svoje pery milovanému, to je predsa to isté, ako dať svoje oči svetlu. To neznamená dávať, to znamená brať."
„Mnohí sú slepí."
„My ich nevyliečime, Peter. Dívajme sa miesto nich!"
.
„Už se brzy probudíme v krásném letním dni..."
„Budeme krásným letním dnem," řekla Lucie.
„...Vlahým stínem pod lipami, sluncem mezi větvemi, zpívajícími včelami..."
„...Broskví na stromě a její vonnou dužinou..."
„...Poledním odpočinkem ženců a jejich zlatými snopy..."
„...Lenivými stády pasoucími se na louce..."
„...A večerem při západu, tichém jako rybník posetý květy, průzračným světlem proudícím nizoučko nad rovinou polí."
(Romain Rolland)
No comments:
Post a Comment