.
"... můžu klidně přiznat, že poprvé v životě jsem pochopil, že mám v sobě sebevraždu. (Že mám v sobě vraždu, som věděl už dlouho.) Sebevražda však byla strašným objevem. Vražda s sebou koneckonců nese rozjaření. Nemyslím tím, že je to něco zábavného; z napětí, které se v těle vytvoří, se chvílemi dělá špatně a užil jsem si dost chození s hrudí plnou nenávisti a mozkem přeplneným k prasknutí, ale na tom, ovládnout svoji zuřivost, je něco mužného, je to tak obtížné, je to jako vláčit metrákový sejf do litinového kopce. Rozjaření nejspíš pochází z toho, že člověk má takovou sílu. Kromě toho vražda skýtá i příslib ohromné úlevy. Nikdy není asexuální.
Ale na sebevraždě není sexuálního nic. Je to osamělá krajina s bdelým přísvitem snu, kde na vás něco volá, jakýsi hlas ve větru. Někdy mě v noci tížila hrůza jako olovo, protože jsem slyšel komorní orchestr, jak ladí, ladí a blíží se k čisté notě. (Ano, vražda zní v hlavě jako symfonie a sebevražda je čistý kvartet.) Bylo mi skoro čtyřiačtyřicet, ale poprvé jsem pochopil, proč někteří mí přátelé a tolik žen, o kterých jsem si myslel, že je chápu, nedokáží být v noci sami."
.
/Norman Mailer: Americký sen/
No comments:
Post a Comment