Tuesday, November 30, 2010












weird pics
found here

the varietes of intimate relationship

Monday, November 29, 2010



Po celý život jsme si vždy mysleli, že svět existuje mimo nás. On je však uvnitř nás. Přestože věříme, že svět se rozprostírá vně nás, svět je pouze jednou částí našeho mozku.
To nám dokazuje, že každý člověk je po celý svůj život "očitým svědkem všeho" pouze ve svém mozku a nemůže dosáhnout specifických materiálních předmětů, které teoreticky vytvářejí svou existenci v lidském mozku.  To je obrazy, které vidíme, jsou pouhými kopiemi předmětů nalézajících se v mozku, a ne obráceně. My však uvažujeme, že existují mimo nás. Nemůžeme vědět, do jaké míry se tyto kopie podobají svým předobrazům, či zda tyto předobrazy vůbec existují.

(...)

Paradoxy jsou všude - dokonce i v matematice:
2 + 2 nerovná se 4, jakož i
1 + 1 se nerovná 2
Je to očividné, jelikož v reálném světě dvě totožné věci neexistují.
Tudíž:
1 + 1 se rovná 2 +/-P, kde P je rozdíl mezi "stejnými" objekty, které sčítáme.

Rozumí se, že algebra přijímí P zjednodušeně za nulu. Tato algebraická nepřesnost vyvolává množství paradoxů, jako již výše zmíněné paradoxy Zenonovy. (Pohyb je nekonečný a je nemožné dostat se z jednoho bodu v prostoru do bodu druhého, poněvadž pokud připustíme, že jsme překonali polovinu, zbývá nám překonat 1/2 celku, pak nám zbývá překonat 1/4, pokud půjdeme ještě kousek, zbývá překonat 1/8 a pak 1/64,... atd. až do nekonečna.) Vyšší matematice se všechny postuláty srážejí s takzvanými "přehlíženými malými čísly", která většina vědců ze svých vzorců s klidnou myslí vypouští.


(...)

Podle většiny mudrců poznání a moudrost, obecně vzato, nepřinášení člověku radost, ale v nejlepším případě tichý stesk a skepsi. Král Šalamoun nás ve své knize učí, že kdo hromadí znalosti, hromadí stesk... Nepoznané a neznámé vždy zněklidňuje myslícího a cítícího člověka. Obvykle však bytí (smysl) přechází přirozeně a nepovšimnutě do každodenního života. A tato každoděnnost nám odnímá životní síly a nutí nás cítit se malými, politováníhodnými, slabými a... zbytečními. 
Stane se to však i tehdy, když začneme hromadit poznání pro sebe sama? 

(...)

Jaký je zmysl existence, jestliže po ní přichází smrt? Můžeme tuto otázku zodpovědět?

Prázdnotu ("nic") by chtělo chápát ne prostě jako nepřítomnost, jako prázdno, ale jako nepřítomnost něčeho. Tvoření ("něco") je pak, na druhou stranu, pojímáno jako přidávání formy (snad právě ničemu), řazení a strukturování hmoty. Ukazuje se však, že ani toto není přesné. Vědci dokonce podporují názor, že jediné, co je skutečné na této iluzorní hmotě (tvoření - pozn. autora), je, že se spíše podobá myšlence - z kvantově-mechanického hlediska to jsou chvění (vlny) koncentrických kousků informace. 

Má svět povahu jak energetickou (tj. informační), tak i materiální, když se mikrosvět nepoddává obyčejným příčinně-následkovým objasněním, známým z klasické fyziky?

Teorie relativity ukázala, že elektrické a magnetické síly vůbec nejsou reálné. O nich může být řeč jen ve spojení s našimi příslušnými myšlenkovými konstrukcemi, zbudovanými díky našim nepříliš úspěšným snahám porozumět pohybům částic. Totéž platí i pro Newtonovu gravitační sílu, energii, momenty a další pojmy, zavedené za účelem pochopení aktivity světa. Všechny se ukázali být holými myšlenkovými konstrukty, které neobstojí ani v testu objektivity. (Sir James Jeans, "Fyzika a filozofie", Cambridge, 1943)

Z kvantové pozice se vlastnosti hmoty popisují takto: na mikroskopické úrovni je hmota diskretizována, přičemž jednotlivé částice mají zároveň vlastnosti vln.
Kvantová fyzika určuje též pravděpodobnost přítomnosti dané částicev daném bodě. Nejzajímavější je, že jediným časem, v němž se elementární částice (hmota na mikroúrovni) projevují jako částice, je čas, kdy je pozorujeme. Experimentální objevy ukazují, že když není elementární částice pozorována, je vždy vlnou. Jaký je vztah mezi myšlenkou a hmotou? (...) Co nutí "hmotu" existovat pouze tehdy, když ji pozorujeme? Neznačí to snad, že z našeho hlediska vytváříme svět okolo nás? 

(...)

Ono "nic" by bylo potřeba pojmout ne jednoduše jako nepřítomnost, jako prázdno, ale jako nepřítomnost skutečnosti. Tvoření (něco, bytí - pozn. autora) je zase, ze své strany, pojímáno jako dodávání formy, seřazování a strukturování hmoty. Tyto úzvahy jsou v souladu s řadou interpretací moderní fyziky, podle níž mají elementární částice jak energetickou, tj. informační, tak i hmotnou povahu. Mikrosvět se nepoddává obyčejným příčinně-následkovým objasněním, která známe z klasické fyziky. 

(...)

...všechny částice jsou na počátku nehmotné. Hmota se objevuje skrze specifickou variantu spontánního narušení symetrie, nazvanou Higgs
ův mechanizmus. 


ivomir: the black book
(kniha života) 

to be continued

Sunday, November 28, 2010

Start with a cage containing five monkeys.
Inside the cage, hang a banana on a string and place a set of stairs under it. Before long, a monkey will go to the stairs and start to climb towards the banana. As soon as he touches the stairs, spray all of the other monkeys with cold water.
After a while, another monkey makes an attempt with the same result - all the other monkeys are sprayed with cold water. Pretty soon, when another monkey tries to climb the stairs, the other monkeys will try to prevent it.
Now, put away the cold water. Remove one monkey from the cage and replace it with a new one. The new monkey sees the banana and wants to climb the stairs. To his surprise and horror, all of the other monkeys attack him.
After another attempt and attack, he knows that if he tries to climb the stairs, he will be assaulted.
Next, remove another of the original five monkeys and replace it with a new one. The newcomer goes to the stairs and is attacked. The previous newcomer takes part in the punishment with enthusiasm! Likewise, replace a third original monkey with a new one, then a fourth, then the fifth. Every time the newest monkey takes to the stairs, he is attacked.
Most of the monkeys that are beating him have no idea why they were not permitted to climb the stairs or why they are participating in the beating of the newest monkey.
After replacing all the original monkeys, none of the remaining monkeys have ever been sprayed with cold water. Nevertheless, no monkey ever again approaches the stairs to try for the banana. Why not? Because as far as they know that's the way it's always been done round here.
And that, my friends, is how company policies are made. 

//
Najprv si urobte prvú časť pokusu. Do klietky, v ktorej je päť opíc, zaveste na šnúru banán a pod banán dajte prenosné schodíky. Čoskoro začne prvá opica liezť po schodoch a približovať sa k banánu. Len čo sa dotkne schodov, postriekajte ostatné opice studenou vodou.
Po chvíli sa k banánu priblíži druhá opica a skúsi zopakovať výjazd za banánom. Správajte sa rovnako – jej výjazd odmeňte tak, že všetky ostatné opice postriekate studenou vodou. Ak to spravíte vždy, keď sa niektorá z opíc priblíži k banánu, čoskoro sa budú ostatné opice vrhať na každú nešťastníčku, ktorá sa k banánu priblíži. Posnažia sa zabrániť, aby sa dotkla schodov.
V druhej časti pokusu si vyskúšajte iný postup. Odstráňte trest vodou, z klietky zoberte jednu opicu a nahraďte ju novou. Nová opica uvidí banán, a samozrejme, bude si ho chcieť zobrať. Bude veľmi, veľmi prekvapená (a vystrašená), keď sa všetky ďalšie opice na ňu vrhnú a začnú ju biť. Po ďalšom pokuse vyliezť za banánom už bude vedieť, že vždy, keď sa chystá vyliezť po schodoch, ostatní ju napadnú.
Vymeňte v klietke ďalšiu starú opicu za novú. Nová opica sa tiež pokúsi vyliezť za banánom, a ostatné opice ju napadnú. Čo je zaujímavé, napadne ju aj opica, ktorá do klietky prišla pred ňou a o príčine napádania nemá ani tušenia! Potom vymeňte tretiu opicu z pôvodnej päťky, potom štvrtú, piatu. Vždy, keď sa nová opica dostane do klietky, staršie ju napadnú.
Keď vymeníte všetky opice, nebude v klietke nikto, kto by poznal príčinu, prečo treba niekoho zbiť vždy, keď sa snaží vyliezť po schodoch za banánom. Aj tak sa vždy, keď príde niekto nový a snaží sa zvesiť banán, pustia do neho s entuziazmom takým, ako keby poznali pravú príčinu bitky. Tak to v klietke predsa fungovalo odjakživa!
A to je, drahí priatelia, aj spôsob, ako sa robia firemné pravidlá.



bananas and monkeys





natalia okolicsanyiová
by peter dudzek
(more photos)



soňa hubáčková





caesare borgia

color psychology
Len málokedy má zmysel sťažovať sa. (...)
Chyťte veci do vlastných rúk, prineste riešenia, klopte na dvere. 
Ukazujte, čo treba spraviť, a predovšetkým, ako to treba spraviť.
Neexistuje nikto “tam hore.” 
Korporácie a vlády majú hierarchickú štruktúru len vo vašich hlavách. 
Pred problémami sme si v skutočnosti všetci rovní.

Vstaňte a prineste riešenie.

Thursday, November 25, 2010

Wednesday, November 24, 2010

Tuesday, November 23, 2010







best concert ever!
bruce, NY, 1978