Po celý život jsme si vždy mysleli, že svět existuje mimo nás. On je však uvnitř nás. Přestože věříme, že svět se rozprostírá vně nás, svět je pouze jednou částí našeho mozku.
To nám dokazuje, že každý člověk je po celý svůj život "očitým svědkem všeho" pouze ve svém mozku a nemůže dosáhnout specifických materiálních předmětů, které teoreticky vytvářejí svou existenci v lidském mozku. To je obrazy, které vidíme, jsou pouhými kopiemi předmětů nalézajících se v mozku, a ne obráceně. My však uvažujeme, že existují mimo nás. Nemůžeme vědět, do jaké míry se tyto kopie podobají svým předobrazům, či zda tyto předobrazy vůbec existují.
(...)
Paradoxy jsou všude - dokonce i v matematice:
2 + 2 nerovná se 4, jakož i
1 + 1 se nerovná 2
Je to očividné, jelikož v reálném světě dvě totožné věci neexistují.
Tudíž:
1 + 1 se rovná 2 +/-P, kde P je rozdíl mezi "stejnými" objekty, které sčítáme.
Rozumí se, že algebra přijímí P zjednodušeně za nulu. Tato algebraická nepřesnost vyvolává množství paradoxů, jako již výše zmíněné paradoxy Zenonovy. (Pohyb je nekonečný a je nemožné dostat se z jednoho bodu v prostoru do bodu druhého, poněvadž pokud připustíme, že jsme překonali polovinu, zbývá nám překonat 1/2 celku, pak nám zbývá překonat 1/4, pokud půjdeme ještě kousek, zbývá překonat 1/8 a pak 1/64,... atd. až do nekonečna.) Vyšší matematice se všechny postuláty srážejí s takzvanými "přehlíženými malými čísly", která většina vědců ze svých vzorců s klidnou myslí vypouští.
(...)
Podle většiny mudrců poznání a moudrost, obecně vzato, nepřinášení člověku radost, ale v nejlepším případě tichý stesk a skepsi. Král Šalamoun nás ve své knize učí, že kdo hromadí znalosti, hromadí stesk... Nepoznané a neznámé vždy zněklidňuje myslícího a cítícího člověka. Obvykle však bytí (smysl) přechází přirozeně a nepovšimnutě do každodenního života. A tato každoděnnost nám odnímá životní síly a nutí nás cítit se malými, politováníhodnými, slabými a... zbytečními.
Stane se to však i tehdy, když začneme hromadit poznání pro sebe sama?
(...)
Jaký je zmysl existence, jestliže po ní přichází smrt? Můžeme tuto otázku zodpovědět?
Prázdnotu ("nic") by chtělo chápát ne prostě jako nepřítomnost, jako prázdno, ale jako nepřítomnost něčeho. Tvoření ("něco") je pak, na druhou stranu, pojímáno jako přidávání formy (snad právě ničemu), řazení a strukturování hmoty. Ukazuje se však, že ani toto není přesné. Vědci dokonce podporují názor, že jediné, co je skutečné na této iluzorní hmotě (tvoření - pozn. autora), je, že se spíše podobá myšlence - z kvantově-mechanického hlediska to jsou chvění (vlny) koncentrických kousků informace.
Má svět povahu jak energetickou (tj. informační), tak i materiální, když se mikrosvět nepoddává obyčejným příčinně-následkovým objasněním, známým z klasické fyziky?
Teorie relativity ukázala, že elektrické a magnetické síly vůbec nejsou reálné. O nich může být řeč jen ve spojení s našimi příslušnými myšlenkovými konstrukcemi, zbudovanými díky našim nepříliš úspěšným snahám porozumět pohybům částic. Totéž platí i pro Newtonovu gravitační sílu, energii, momenty a další pojmy, zavedené za účelem pochopení aktivity světa. Všechny se ukázali být holými myšlenkovými konstrukty, které neobstojí ani v testu objektivity. (Sir James Jeans, "Fyzika a filozofie", Cambridge, 1943)
Z kvantové pozice se vlastnosti hmoty popisují takto: na mikroskopické úrovni je hmota diskretizována, přičemž jednotlivé částice mají zároveň vlastnosti vln.
Kvantová fyzika určuje též pravděpodobnost přítomnosti dané částicev daném bodě. Nejzajímavější je, že jediným časem, v němž se elementární částice (hmota na mikroúrovni) projevují jako částice, je čas, kdy je pozorujeme. Experimentální objevy ukazují, že když není elementární částice pozorována, je vždy vlnou. Jaký je vztah mezi myšlenkou a hmotou? (...) Co nutí "hmotu" existovat pouze tehdy, když ji pozorujeme? Neznačí to snad, že z našeho hlediska vytváříme svět okolo nás?
(...)
Ono "nic" by bylo potřeba pojmout ne jednoduše jako nepřítomnost, jako prázdno, ale jako nepřítomnost skutečnosti. Tvoření (něco, bytí - pozn. autora) je zase, ze své strany, pojímáno jako dodávání formy, seřazování a strukturování hmoty. Tyto úzvahy jsou v souladu s řadou interpretací moderní fyziky, podle níž mají elementární částice jak energetickou, tj. informační, tak i hmotnou povahu. Mikrosvět se nepoddává obyčejným příčinně-následkovým objasněním, která známe z klasické fyziky.
(...)
...všechny částice jsou na počátku nehmotné. Hmota se objevuje skrze specifickou variantu spontánního narušení symetrie, nazvanou Higgsův mechanizmus.
ivomir: the black book
(kniha života)
to be continued
No comments:
Post a Comment