Snow Cherries from France

"V roce 1846 zjistil pařížský učenec jménem Leverrier, aniž by podnikl jakákoli pozorování či vůbec vzhledl k obloze, tedy čistě prostřednictvím výpočtu, že 600 milionů mil od nás obíhá Slunce planeta, kterou ještě žádný člověk nespatřil, že tato planeta oběhne Slunce za 60 238 dní a 11 hodin, že je 24,5 krát těžší než naše Země a že by tato planeta mohla být v jistou hodinu na jistém místě na obloze pozorována, pokud bychom jen měli dost dobré dalekohledy, abychom ji mohli spatřit."
23. září 1846 pak obdrží astronom Johann Galle pracující v dobře vybavené berlínské hvězdárně dopis od Leverriera, který obsahuje výzvu, aby "si počíhal na navou planetu na přesně označeném místě oblohy". Jestě téhož dne večer namíří Galle svůj dalekohled udaným směrem. A skutečně: objeví planetu, která dostane jméno Neptun. Tento objev a jeho okolnosti představují další z neuvěřitelných triumfů matematické fyziky, jejímiž zakladateli se stali Koperník, Kepler, Galilei a Newton.
.
... Einstein bude svou teorií schopen vysvětlit i poslední vadu na kráse Newtonovy jinak bezchybné mechaniky sluneční soustavy: Perihelium planety Merkuru, tj. křivka, kterou opisuje v průběhu staletí jeho Slunci nejbližší bod, se každoročně nepatrně liší od propočítané dráhy. Stejně jako v případě Neptunu se tehdejší astronomové domnívali, že tuto odchylku způsobuje další, dosud neobjevena planeta. Dali jí dokonce i jméno Vulkán. Nikdo ji však nikdy nespatřil. Ani nemohl, protože taková planeta neexistuje. Newtonovy rovnice v tomto případě stanovili nesprávnou prognózu. Chování Merkuru nejsou schopny objasnit. Stále znovu se vědci pokoušeli odstranit tento nesoulad, aniž by si vypomáhali předpokladem existence další planety. Záhadu Merkurova perihelia však beze zbytku odhalí až Einsteinova obecní teorie relativity.
.


Malé dějiny vědy, jak je četl Einstein
/Jürgen Neffe: Einstein/