Nechtěl, aby po něm zbylo cokoli, co by se mohlo stál poutním či pamětním místem. On sám byl přece pomníkem. Bohové nemají hroby.
.
Ludwig Büchner, přesvědčený o "posledním důvodu bytí", přidá Albertovi na jeho životní cestu krédo, že "jednoduchost je jak známo znamením pravdy". Bude to právě Einstein, kdo propojí "sílu a hmotu" , teda energii a materii v hutné formuli, v nejhlubokomyslnějším zjednodušení světa: E = mc².
Albert si brzy osvojí základní principy vědeckého myšlení. Tyto principy vycházejí z dlouhé tradice, která učí, že všem velkým, syntetickým teoriím vždycky předchází pozorování, shromažďování a třídení. (...)
Po rozčlenení přijde na řadu uspořádání smyslových vjemů, po jejich sebrání následuje systematika. Odpovědí na rozmanitost přírody je abstrakce v klasifikaci, která v sobě podle okolností již ukrývá tajemství společných principů. (...)
K prvním věcem, které lidé rozčleňovali už v temném dávnověku, patří čas. (...)
Ze všech fenoménů, které může Einstein objevit v knihách svého mládí, patří těžko pochopitelná přesnost pozorování oblohy k těm nejpodivuhodnějším. Už samotná schopnost zjistit "pouhým oken počet zřetelně rozpoznatelných hvězd"- podle Humboldta je jen "nad obzorem Berlína 4022 hvězd" - přesahuje kapacitu vnímaní běžného amatérského pozorovatele. (...) Vytvořit však z toho systém, který dráhy všech planet nejen popisuje, ale dokonce i předpovída, už hraničí s magii. (...)
... pro správnost určité teorie mohou mluvit také estetické a filozofické argumenty. Příroda prý nevytváří nic nadbytečného, tvrdí Kopernik. Také proto se obrátil proti Ptolemaiově soustavě se spoustou pomocných konstrukcí a zvolil "jednodušší" řešení v podobě Země, která se otáčí kolem své osy a obíhá po kruhové dráze kolem Slunce. (...) Člověk se se svou Zemí přesouvá ze středu na okraj. A vesmír se otevírá v podstatě až do nekonečna. (...)
S představou kruhových drah skoncuje až Johannes Kepler (...). Díky nekonečné pečlivé práci - jen na výpočtu dráhy Marsu pracuje šest let a výpočty popíše 900 stan - nakonec nalezne jejich správný tvar: elipsu.
Z Keplerova příběhu může mladý Einstein vyčíst nejen to, že se vyplatí být vytrvalý a věřit ve správné řešení. Kepler mu sprostředkuje také vhled do jednoho z nejúžasnějších fenomenů vědy, který se nazývá matematizovatelnost světa. Jak je možné, že matematické formule a geometrické tvary které jsou v podstatě konstrukty lidského ducha, popisují tento svět tak přesně, jako by kniha přírody byla psána jazykem matematiky?
Malé dějiny vědy, jak je četl Einstein
/Jürgen Neffe: Einstein/
No comments:
Post a Comment